Vratimov– Tento závod jsem původně neplánovala, ale nakonec jsem se rozhodla, že si jej zaběhnu. V úterý ráno jsem se vzbudila plná elánu a bylo krásné počasí, tak jsem si říkala, že mám dnes tréninkový den, tak co kdybych si místo svých 8 km kolem Darkoviček zaběhla tu osmičku ve Vratimově a závodně?
Začala jsem si zjišťovat spoje do Vratimova na Důlňák, protože tentokrát jsem nemohla jet autem s doprovodem a servisem. Natálka má totiž úterky a čtvrtky tréninky, kde ji taťka vozí. Naštěstí jsem zjistila skvěle navazující spoje a dojela MHD až do Vratimova. Trvalo to sice hodinu, ale dojela jsem. Od zastávky to bylo pak asi 800 m k hájence, kde probíhala registrace. Seznámila jsem se s trasou závodu, potkala spoustu běžeckých kamarádů a pak se začala rozcvičovat. S Davidem jsme udělali pár ilustračních fotek z běhu, jelikož jsme neměli fotografa na trati. David doběhl do cíle přede mnou s časovou rezervou, takže vzal mobil a blýsknul mě, jak probíhám cílem já.
Od začátku jsem vyběhla s pěticí hochů, mužů a držela se jich. Do cíle jsem doběhla jako šestá absolutně a první Trasa o délce 7,6 km byla skoro půl na půl vedená po asfaltu a po lesních cestách, kdy cílová rovinka byla docela nekonečná a jako na houpačce. Vybíhalo se v 17:35 za ideálního počasí a bezvětří. Čekala jsem Magdu nebo Petru na startu, ale ani jedna nedorazila, objevily se ale děvčata z Frýdku – Místku, protože tento závod je zařazen do jejich FM běžeckého poháru a nechyběla ani Elen, se kterou v poslední době spolu soupeříme. Po dlouhé době jsem viděla také Ivu na startu.
Od počátku jsem vystřelila s klukama na čele. Ono se totiž hned po startu sebíhá z mírného kopce dolů a to prostě běží samo. Po asi dvou kilometrech, kdy jsem se chytla Piotra, nám vedoucí skupinka utekla a my si běželi své tempo. Já pak byla Piotrovi po celou dobu v patách a držela jsem si tak pozici první ženy. Až v té nekonečně dlouhé cílové rovince se mi mírně vzdálil. V čase 0:30:56 jsem proběhla cílem jako absolutně první žena. Takže paráda a velká spokojenost.
