Hněvošice – V neděli pak pokračoval běžecký víkend v Hněvošicích, kde jsem se poprvé postavila na start Hněvošické desítky. Po dvou letech covidové pauzy se opět tento závod konal a byl super. Zázemí a místo prezentace bylo na hřišti, kde se nás sice sešlo po skromnu, ale to nevadí.
Trasa vedla od hřiště po hlavní cestě do Služovic a okolních vesnic, dále přes polní cesty zpět na hřiště do Hněvošic. Před cílem byl asi 500 m dosti výživný stoupák. Od začátku jsem se držela čela závodu a po občerstvovačce, která bodla, protože bylo fakt teplo, jsem se chytla Peti Škrabánka a běžela s ním. Super parťák pro tempo, které mi vyhovuje a taky jistota, že nezabloudím. Při výběhu do cílového kopce jsem mrkla na hodinky a viděla čas, který se blížil dosavadnímu ženskému traťáku, tak se ve mně něco probralo a začala jsem přidávat a hurá konečně jsem z lesa venku na silnici a můžu to napálit do cíle. Protínám cílovou pásku v novém traťovém rekordu žen! Úžasný pocit. Na závěr přišlo vyhlašování s krásnými cenami. Ty vesnické závody mají své kouzlo.
