Havířov – Sobotní krásné počasí přilákalo do Havířova asi stovku běžců a běžkyň, kteří měli na výběr ze tří tratí – maraton, půlmaraton a čtvrtmaraton a právě ten se počítá do Moravskoslezského běžeckého poháru, takže volba této distance byla pro mě jasná. Navíc jsem si v týdnu prodělala střevní virózu, takže bych ani nic delšího běžet nechtěla. Co se týká výsledku, tak jsem nic moc neočekávala díky té viróze a o to jsem pak po doběhu měla lepší pocit. Vlastně jsem si to oslabení při závodě ani neuvědomovala. Držela jsem se skupinky bezva chlapů a čas nějak extra tentokrát neřešila.
Na Zámek Havířov, resp. na místo prezentace jsme tentokrát přijeli s velkou časovou rezervou, tak se šli Michal s Natálkou ještě projít po trase závodu a já jsem měla čas v klidu se protáhnout, rozklusat a vyzkoušet své nové sluneční brýle. Navíc byl Michal pověřen postavit na vyznačené místo kužel, který jsme v závodě obíhali, a taky dělal fotografa. Už s ním takto každý počítá. Po závodě za ním běžci chodí, ať pak pošle foto.
V 10 hodin jsme se tedy postavili na start, kde jsem své největší soupeřky tentokrát neměla. Petra trénuje v Tatrách, Magda marodí, Elen se tentokrát rozhodla pro maraton a Hanka s Evou běžely půlmaraton. Hned po startovním výstřelu jsem se držela skupinky chlapů, která se postupně zmenšovala, až jsme zůstali jen já, Peťa Škrabánek, Michal Řeháček a Honza Stozsek, který pak dobíhal za námi. Náš vláček perfektně zachytil můj muž v roli fotografa závodu. Fotka pak měla obrovský úspěch na FB. S klukama se mi dobře běželo, sem tam jsem koukla na hodinky a byla překvapená tempem, kterému stíhám. Chvílemi jsem tu naši skupinku vedla i já, když mi přišlo, že kluci nějak zpomalili. Pak jsme zůstali ve vedení já s Michalem a Peťa byl za námi.
Běželo se vlastně na otočku ke kuželu zpět do startu a pak 2 kola do cíle. Po tom prvním kole jsem se držela v závěsu za klukama a v posledním kole jsem je chvíli táhla já. Míjeli jsme jak své soupeře tak půlmaratonce a maratonce a ti na nás volají, ať přidáme, že už to máme kousek do cíle. Slyším Michala, jak říká: „Kurva, to se ti to mluví, jak běžíš pomalu.“ My se pak vzájemně hecovali, ale nakonec měl Michal více sil a před cílem celkem zrychlil a i Peťa šel přede mne. Já se jich snažila pořád držet a Michal probíhá cílem 5 vteřin přede mnou a Peťa pár setin. Já zvedám ruce jako první žena v cíli na čtvrtmaratonu.. Super to bylo. Užila jsem si to. Osobák sice tentokrát nepadl, ale běželo se mi daleko lépe v té skupince než ten minulý týden, kdy jsem běžela sama. V cíli nás čekalo bohaté občerstvení a poté vyhlašování vítězů dnešního závodu, ale také celého ročníku MSBP 2021, kde jsem v ženách absolutně skončila na druhém místě a v kategorii třetí.
