Brno – Je sobota ráno a my vyrážíme do Brna na Winter Run. U nás je trochu chladno, ale v Brně je nádherné prosluněné jarní počasí. Další Winter Run, který se dá odběhnout v tričku a krátkých legínách, tak jako před 2 lety v Českých Budějovicích. V Brně to tehdy byl můj první start v seriálu běhů Winter run. Po dvou letech jsem tedy zase na startu nejrychlejší trati ze seriálu Winter Run. Opět jsem se rozhodla pro trať 4 km a na startovní čáře jsem se postavila mezi ostřílené rychlé závodníky a objevily se tu i známé osobnosti – otec a syn Vabrouškovi.
V 11 hodin bylo odstartováno, kluci to napálili v tempu 3:30 km/h, já si zpomalila ke 3:50 km/h a přede mnou byla jedna neznámá žena a jedna juniorka, která však po cca 500 m postupně odpadávala. Tak jsem se začala přibližovat oné neznámé ženě, co si to pádila přede mnou ve velké rychlosti. Do třetího kilometru jsem jí byla v patách a pak jsem si řekla: „Teď nebo nikdy!“
Nabrala jsem všechny síly a šla před ni, stále však byla rychlá a asi si nechtěla nechat ujít první místo, když si ho od začátku držela, ale já chtěla taky vyhrát a byl to fakt boj. Adrenalin stoupá a já už vidím cílovou bránu a probíhám jako první. J000! Radost obrovská! Pomohlo i skandování Michala a vidina Natálky v cíli s foťákem, a tak jsem běžela, co to šlo.
Po doběhnutí do cíle přišlo objetí nejbližších a vzájemné gratulace. Taky jsem se seznámila s druhou ženou závodu, jmenuje se Vanda. Normálně běhá ultratraily a tohle byl její první start na Winter Runu. Díky ní jsem se dostala k úžasnému cílovému času 0:15:34, načež jsem záhy zjistila, že je to nový traťový rekord žen na brněnské čtyřce. Takže dvojitá radost z vítězství. Už se těším na další Winter Run.
